Pravoruká spojka Michal Naimann se po dlouhých šesti letech, které strávil v nižších německých soutěžích, vrátil zpět do Jičína. S jičínským týmem má již bohaté zkušenosti. Působil zde čtyři sezóny a výraznou měrou se podílel na zisku mistrovského titulu. V rozhovoru mimo jiné prozradil, co se za dobu jeho nepřítomnosti v týmu změnilo a jakou roli v kádru Jičína zastává.

 

Michale, před příchodem na jičínskou palubovku jste působil v německých soutěžích. Jak svá tamní působení zpětně hodnotíte?

Byl jsem v Německu skoro 6 let a vystřídal jsem pouze dva kluby, takže si myslím, že se mnou byla spokojenost. Pro mě to byla cenná zkušenost, jelikož v Německu je to sport číslo dvě, a i když jsem hrál nižší německou soutěž (5. liga), tak i na tuto soutěž bylo schopno dojít kolem tisíce diváků na zápas, což by mohli závidět i některé extraligové kluby v ČR. Také zde bylo spoustu cizinců z jiných zemí. Takže mohu říct, že i soutěž byla zajímavá. Za největší úspěch kromě dvou druhých míst v dané soutěži, považuji vítězství v Saském poháru.

 

Co bylo příčinou vašeho návratu do jičínského týmu?

Příčinou byla ta skutečnost, že se v Německu hrála pouze 1. a 2. bundesliga a naše soutěž byla zastavena. Nechtěl jsem pouze individuálně trénovat, ale také hrát. Napadlo mě oslovit Jičín, jestli by nechtěli pomoci v druhé polovině soutěže. Nakonec jsme se dohodli na dlouhodobější spolupráci a jsem rád, že jsem se vrátil. Pokud bychom se nedohodli, tak bych asi zůstal v Německu. Do jiného klubu jsem se vracet nechtěl.

 

S týmem trénujete od začátku roku. Dokázal byste posoudit, jak se změnil kádr oproti vašemu prvnímu působení?

Samozřejmě moc spoluhráčů tu nezůstalo. Ale máme tu mladé a šikovné hráče, kteří ale potřebují ještě čas, aby získali zkušenosti. A jelikož jsem již starší hráč, tak jsem tu i od toho, abych jim předával své zkušenosti.

 

Sledoval jste Jičín v období, kdy jste tu nepůsobil?

Ano, Jičín jsem vždy sledoval. A i když jsem hrál v Německu, tak jsem občas s Jičínem trénoval nebo se účastnil některých společenských akcí. V kontaktu jsem byl hlavně s brankářem Filipem Veverkou, který měl taky svůj podíl na tom, že jsem se do Jičína vrátil.

 

Do konce základní části Extraligy vám zbývá odehrát poslední utkání. Jak byste právě základní část zhodnotil?

Myslím si, že je škoda, že jsme nedokázali zvládnout některé domácí zápasy. Body z těchto utkání by nás posunuli ještě výš v tabulce a tím bychom měli lepší výchozí pozici do play-off. Myslím si, že za předvedenou hru se nemusíme stydět, ale stále je na čem pracovat.

 

Na svém postu máte konkurenci v podobě Martina Kovaříka a mladého Dana Doškáře, mluvil jste s trenéry o své pozici v týmu?

Ano, mluvili jsme spolu. V tuto chvíli bych měl hlavně pomoci v obraně, ale doufám, že dostanu prostor i v útočné fázi. Posledních šest let jsem byl v Německu tahounem v útočné fázi, ale chápu, že tuto pozici si musím vybojovat, snad mi trenér dá šanci. Nicméně jsem rád za každou minutu na hřišti, jelikož je pro mě prioritou, aby vyhrál tým a skončili jsme co nejvýše v tabulce.

 

Jaká jsou vaše očekávání od vyřazovacích bojů?

Samozřejmě doufám, že se dostaneme co nejdál. Posledních šest let jsem play-off nehrál, a tak se na něj těším. Play-off je vždy trochu jiná soutěž a může se v ní stát cokoli. Jen je škoda, že to bude bez diváků. V Jičíně byla vždy úžasná atmosféra a fanoušci nás vždy hnali za lepšími výkony.

 

Jaký tým byste si nejvíce přál v play-off?

Já bych si přál Lovosice. Letos jsme s nimi dvakrát těsně prohráli a vždy jen nešťastně po našich chybách, takže jim máme co vracet.  Myslím si, že i pro diváky, kteří teď sledují zápasy pouze online, by to byl hezký a vyrovnaný boj. Ale jinak samozřejmě je jedno, koho dostaneme. Pokud chceme postoupit do dalšího kola, tak musíme vyhrát nad každým, koho nám tabulka určí.