Není žádným tajemstvím, že měníš své působiště. Od nové sezóny budeš oblékat dres německého Freibergu, stejně jako bývalí spoluhráči Filip Veverka a Michal Naimann. Jak se tento přestup zrodil?
Během sezóny jsem měl čas přemýšlet, jakým směrem by se moje kariéra měla ubírat v budoucnu. Po pěti letech jsem cítil, že je čas udělat změnu i s ohledem na věci v osobním i pracovním životě. S Filipem jsem se potkával i po jeho přestupu do Německa a samozřejmě jsem se ptal, jak to tam vypadá. Dal mi pozitivní odezvu a začalo mi vrtat v hlavě, jestli to třeba nezkusit, protože zahrát si v Německu, kde lidé házenou žijí, je zážitek. Tak jsem si přes něj „zjistil“ možný zájem a tím to na pár měsíců usnulo. Po novém roce jsme se s vedením Freibergu bavili, zda by zájem ještě byl a zároveň o konkrétních podmínkách možné spolupráce a jednání byla velice korektní a dovedli jsme se dohodnout na podmínkách, které byly akceptovatelné pro mě i pro klub. Měl jsem šanci vidět trénink i zápas a dospěl jsem k závěru, že tuhle cestu chci zkusit. Tímto bych chtěl zároveň poděkovat vedení jičínského klubu, že i z jejich strany byla komunikace a jednání ohledně mého přestupu naprosto korektní.
Barvy Jičína si hájil dlouhých pět sezón. Do Jičína jsi přestoupil z prvoligového Chodova a byla to tvoje první zkušenost s nejvyšší českou soutěží. Byl to pro tebe tenkrát velký skok?
Byl to obrovský skok nejen na palubovce, ale i ve věcech okolo (příprava, tréninky, cestování) a musel jsem si zvykat. I styl mé hry jsem musel výrazně překopat, abych byl konkurenceschopný. Naštěstí mi hodně pomohli kluci i realizační tým, že jsem se adaptoval celkem rychle. Nicméně velmi si vážím, že jsem tuhle šanci od jičínského klubu dostal a těší mě, že jsem si mohl extraligu vyzkoušet.
Pojďme se ohlédnout za souboji o konečné páté místo, které ovládl tým Frýdku-Místku. Co vám ve vzájemných zápasech zlomilo vaz?
Podle mě rozhodly dva úseky. Koncovka utkání ve Frýdku, kde jsme pár minut před koncem drželi přijatelný výsledek, a nakonec prohráli o 6 branek. Druhý zlomový moment byl během domácího utkání, kdy jsme vedli o 3 branky a byla šance s tím dvojutkáním ještě něco udělat. Bohužel jsme vyrobili technické chyby a nedokázali již utkání zdramatizovat a Frýdek je natolik kvalitní a zkušený celek, že si zbytek utkání pohlídal a zaslouženě postoupil.
Nakonec bojujete o konečnou sedmou příčku s Brnem. Co od dnešního (nedělního) utkání očekáváš?
Těžké utkání. Oba týmy chtějí zakončit sezónu výhrou a bude důležité, jak k tomu přistoupíme v hlavě a zda ještě vyškrábneme zbytky sil. Ale věřím, že ještě ten morál v sobě najdeme a necháme na palubovce úplně všechno, protože není ani na co se dál šetřit.
Jak bys zhodnotil letošní ročník Chance Extraligy?
Byl to velice vyrovnaný ročník a tomu odpovídaly i bodové rozdíly v konečné tabulce. Pro nás byl ze začátku dost náročný, nedařilo se dělat body, přišla nějaká zranění a podzim pro nás vážně úspěšný nebyl. O to víc si vážím toho, že nikdo neměl myšlenky to zabalit, neustále jsme se snažili pracovat na tréninku a udržovat pozitivní atmosféru v šatně a odměnou nám bylo jaro, kde jsme de facto každý zápas hráli o všechno, a i když nám moc lidí asi nevěřilo, tak jsme se dokázali dostat do play off, což považuji za velký úspěch.
Pro tento rozhovor jsme dali prostor i našim fanouškům, kteří se tě prostřednictvím sociálních sítích zeptali na pár otázek. Nejprve by je zajímalo, co tě přivedlo k házené?
K házené mě přivedli kamarádi a spolužáci ze základní školy ve Zruči nad Sázavou, když mi bylo 6 let. Všichni chodili na házenou, tak jsem to jednou šel zkusit taky a zůstal jsem u toho doteď.
Další z respondentů se ptá, jestli je něco, na co se soustředíš, když střílíš na bránu?
Konkrétní myšlenku v hlavě nemám, spíš se snažím soustředit na pohyb gólmana, abych správně vyhodnotil situaci, kam střelu umístit. Ale většinou je střela dílem pár sekund, takže na nějaké velké přemýšlení tam není prostor.
Kolik branek nejvíce si vstřelil v jednom zápase? Je nějaké utkání, které se ti zapsalo do paměti?
Nejvíc branek jsem vstřelil nedávno v Hranicích a bylo to 10 branek. A utkání se mi nejvíce zapsaly do paměti tři – první moje utkání v Jičíně, kdy jsme porazili tehdejšího mistra Karvinou, pak 4. utkání čtvrtfinálové série proti Kopřivnici a poslední, které se mi vrylo do paměti je velice čerstvé. Jde o utkání s Frýdkem v posledním kole, kdy Kuba Kastner rozhodl pár vteřin před koncem a díky tomu jsme se letos podívali do play off. Samozřejmě si pamatuju i další zápasy, ať už ty, které se povedly, tak ty méně úspěšné. Ale tyhle tři jsou pro mě tak významné, že ty z paměti už nevymažu.
Jak se těšíš na své první zahraniční angažmá?
Těším se moc. Samozřejmě patří k tomu i lehká nervozita a nějaká očekávání, ale to je normální, když jde člověk do nového prostředí. Navíc budu mít kolem sebe české kluky, kteří mi adaptaci usnadní. A samozřejmě se nejvíc těším na nové soupeře a úžasnou atmosféru, která házenou v Německu doprovází.
V jičínské kabině od nedávna funguje jistá tradice, že týmem zvolený hráč musí po celý týden trénovat v růžovém dresu. Jednoho z našich fanoušků by zajímalo, kolikrát si v dresu tzv. „Dřeváka týdne“ musel trénovat?
I já jsem tuhle krásnou tradici okusil na vlastní kůži, a to konkrétně třikrát a můžu se hrdě pyšnit prvenstvím, protože jsem si triko odzkoušel jako první z týmu. Možná 3krát nevypadá jako závratné číslo, ale tahle tradice je zatím dost mladá a máme jí v kabině zatím asi 3 měsíce.
Nakonec nám prosím prozraď, jestli se v budoucnu vrátíš na palubovku Jičína?
Asi nejtěžší otázka, jakou jsem na závěr mohl dostat. Nechci tady dávat nějaká prohlášení, jak se za dva roky určitě vrátím nebo naopak, že to byl definitivně poslední zápas. Tak daleko se zatím nedívám a za dva roky se toho může stát hodně, ale určitě se do Jičína rád budu vracet jako fanoušek a budu dál kluky sledovat. Nicméně jedno vím už teď, bez ohledu na to, jestli se vrátím nebo ne. Za těch 5 let jsem poznal obrovské množství úžasných lidí, ať fanoušků, funkcionářů, trenérů a samozřejmě spoluhráčů. A celých těch 5 let jsem si užíval a mám obrovské množství zážitků a vzpomínek, které už mi nikdo nevezme. Všem lidem, kteří se “motají“ kolem házené v Jičíně bych touhle cestou rád poděkoval a popřál vše dobré do budoucna a zároveň poděkoval fanouškům, protože mi bylo velkou ctí hrát před takovým publikem.
